jump to navigation

Co se stalo s WordPressem? 16/02/2014

Posted by mariof87 in Různé.
Tags: , , , , ,
6 komentářů

Může mi někdo vysvětlit, co se stalo s Wordpressem? Nedávno jsem tu po dvou letech napsal článek. To, že moje články zde nikdo nekomentuje, na to jsem zvyklý. Ale šokovalo mne už to, když jsem klikl na svoji uloženou záložku WordPress a co se objevilo? Nic.

Přesněji: objevilo se tohle: http://cs.wordpress.com/

Zcela obecná stránka lákající na založení blogu. Z ní se dá dostat jen na informace o celém systému, jak to funguje, redakční články a návody, fórum v angličtině. Před oněmi dvěma roky se zde objevovaly odkazy na nejnovější nebo nejčtenější články, vypadalo to úplně jinak. Teď se bez znalosti konkrétní URL nejde nikam dostat, na žádný článek. Přitom jich jsou na WordPressu určitě miliony, v různých jazycích.

Kdyby šlo najít články aspoň podle tagů, tedy štítků, ale ani to nelze – není kam tagy napsat, není žádné pole pro vyhledávání (pouze na fóru funguje vyhledávání, ale nejspíš se týká jen témat ve fóru). Jediné, co jde, je po přihlášení najít články bloggerů, které sleduji. Tam už jde napsat nějaký výraz a ono to něco najde. Vždy však jen články v češtině. I když zadám anglický výraz, třeba television. A když zadám český výraz, pak to nic nenajde (např. „dvd“) nebo jen pár článků. Bez přihlášení to nenajde nic.

Co je to za blog, kde není možné si nic přečíst? I takové Signály fungují úplně jinak. Je možné najít články i bez přihlášení, dokonce listovat po jednotlivých rocích, měsících i dnech, co kdy bylo napsáno. Byť ani tady nefungují tagy, jak zjišťuji. Ale pořád je to líp řešené než WordPress.

Závěrem se chci zeptat, zda má někdo s Wordpressem nějakou zkušenost, pokud možno pozitivní. A jestli mi v tomhle dokáže poradit, třeba jsem něco přehlédl. Ale zkoušel jsem všechno možné a moc možností tam teda není. A jestli je to tak, jak to vypadá, tak snad ani nemá cenu tam něčím přispívat. Když moje články nikdo nenajde nebo jen náhodou přes vyhledávač, pro koho je pak vlastně psát?

ÚDS-Bonus vs. Flexi aneb Rušit pojistku České pojišťovny? 22/01/2014

Posted by mariof87 in Ze života.
Tags: , , , , , , , , , , , ,
3 komentáře

Českou pojišťovnu považuji už mnoho let za dědictví socialismu, za mohutný koloch, který má úspěch a funguje spíš na základě tradice a značky než že by to byla dobrá společnost. Mám s nimi problém od té doby, kdy jsem, nevyznaje se tehdy  ještě v oblasti pojištění, udělal některé bláhové kroky, kterých jsem později litoval.

V prvé řadě to byl ten krok, že jsem si zrušil úrazovou pojistku s jednorázovým vkladem, kterou mi ještě jako dítěti zařídili rodiče a na kterou jsem nemusel po zbytek života sáhnout. Jednou se tam vložila určitá částka a pak už nikdy by mě to nestálo ani korunu, naopak bych inkasoval od pojišťovny já.

No a pak se jednou stalo, že si mne ČP normálním dopisem pozvala na pobočku, údajně k aktualizaci mých osobních údajů, a k předání dárku za tuto aktualizaci. Ve skutečnosti si mě ale vzala do parády jedna VPZ (výhradní pojišťovací zprostředkovatelka), která se nezajímala o mou osobu, ale jejím cílem bylo zrušit tu jednorázovou pojistku. Proč, je nasnadě. Pro pojišťovnu byla nevýhodná, protože ode mne neviděli nikdy ani korunu, a naopak mi nedávno museli vyplatit celých tisíc korun za léčení zlomené ruky. Paní přišla s tím, že teď už jsou pojistky nové, dokonce se životním pojištěním (tehdy ještě jen kapitálovým), a nerozumně jsem původní pojistku zrušil a zavázal se od té doby platit asi 400 Kč měsíčně. S tím, že kdyby se mi onen nedávný úraz stal při platnosti životky, byly by mi vyplaceny celé 2 000 korun místo jednoho tisíce. No neberte to, když dostanete za stejnou věc dvojnásobek!

Tento nový stav trval dva roky, po této době jsem jednu dobu hledal práci a našel jsem ji v životní pojišťovně, tedy u konkurence České pojišťovny. Tam se mi otevřely oči a poznal jsem, jaký jsem byl bloud. Kapitálku jsem zrušil, ovšem na úraz jsem chtěl být pojištěný, a tak jsem si založil samostatnou pojistku na úraz. Pochopitelně s pravidelnou platbou, žádný jednorázový vklad a pak už nikdy nic, na tom by pojišťovna prodělala. Chtěl jsem si původně tu úrazovku sjednat jinde, ale kvůli některým zdravotním problémům jsem pro většinu pojišťoven z hlediska úrazu nepojistitelný, a tak nezbylo než vzít zavděk opět Českou pojišťovnou. V roce 2009 jsem navíc přešel na další samostatný úrazový produkt než byl ten původní, ten jsem zrušil a hned navazovala nová pojistka. Jelikož zde byla indexace, navýšila se v průběhu pouhých 4 let z 219 korun na 258 Kč, a bylo lze očekávat, že tempem zhruba 10 korun za rok tomu tak bude i nadále.

 * * *

A teď, proč to všechno píšu. V listopadu 2013 mi přišel z ČP dopis s návrhem na úpravu pojistné smlouvy úrazového pojištění. Úvodem mi mazali med kolem huby, že indexací přistupuji zodpovědně ke svému úrazovému pojištění a že dobře chápu, že pojištění je potřeba aktualizovat. A proto že posílají úpravu úrazové složky. Navýšením jednotlivých složek by se ovšem navýšilo i celkové měsíční pojistné na neuvěřitelných 418 Kč. Součástí dopisu byla i složenka na 160 Kč, jejímž zaplacením do určité doby bych návrh pojistitele akceptoval.

Jelikož mám za sebou onu zkušenost z jisté životní pojišťovny, nenechal jsem se tím obalamutit a nijak jsem na to nereagoval. Tento dopis mě ale naštval, a tak jsem kontaktoval svého finančního poradce, zda by mi mohl vypracovat nějaké návrhy na pojištění u jiných společností. Vzhledem k mé nepojistitelnosti u většiny společností byla ale podmínka, že půjde o produkty bez nutnosti vyplnění zdravotního dotazníku.

Ze dvou vypracovaných nabídek se mi zalíbil produkt FLEXI Pojišťovny České spořitelny. Není to čistě úrazovka, ale životní pojištění, a nalezli jsme rozumný kompromis – maximální možné částky bez zkoumání zdravotního stavu za 312 korun měsíčně. Počkal jsem, až budu mít novou pojistku v ruce, až to bude černé na bílém, že můj návrh pojišťovna akceptovala. Pak jsem zašel na pobočku ČP se žádostí o výpověď úrazové pojistky. Prý to ale v mém případě jde jen telefonicky přes klientské centrum. To mi volalo hned druhý den.

A hned se do mne pustili, když jsem jim přiznal, že jsem si sjednal FLEXI. Jestli jsem si vědom následujícího:

1) že PČS trvalé následky úrazu plní až od 0,5% tělesného poškození, zatímco ČP má 0,01%

2) jestli jsem se dobře díval na výluky z pojištění, protože PČS údajně nebude plnit za opakovaný úraz stejného údu či části těla, tedy že např. když si zlomím pravou ruku, napoprvé dostanu peníze, ale když si tu stejnou ruku zlomím v budoucnu znovu, nedostanu už nic

Volali mi asi 5 minut poté, co jsem se probudil, nebyl jsem ještě úplně probraný, ale rušení pojistky jsem potvrdil a teď čekám, až mi to přijde poštou. Mezitím jsem se podíval podrobněji na parametry FLEXI a úrazovky u České a zjistil jsem, že v bodu 1 mají pravdu. ČP opravdu posuzuje trvalé následky úrazu už od 0,01% tělesného poškození. Tohle je dost velké plus pro „koloch“ a mínus pro PČS.

Pokud jde o výluky z pojištění, informaci o neplacení při opakovaném úrazu jsem z nich nevyčetl. Zato jsem si všiml jedné zvlášť neblahé věci. Jak jsem napsal, mám určitá zdravotní omezení, kvůli kterým mě většina pojišťoven při vyplnění zdravotního dotazníku nepojistí. A ve výlukách u FLEXI je taky, že pojištění se nevztahuje na onemocnění, která byla léčena před počátkem pojištění, ani na úrazy ani následky úrazů vzniklých v souvislosti s daným onemocněním. Česká pojišťovna takovouto výluku nemá.

Tu progresi od 0,5% u Flexi bych ještě nějak skousnul, ale tu výluku z pojištění? A to ještě můžu být rád, že mezi připojištěními u Flexi (ale ani u ČP) nemám pojištění trvalé invalidity – je jasné, že tuto složku bych si platil zbytečně, neboť bych v případě přiznání ID kvůli dané nemoci od pojišťovny nedostal nic.

 * * *

Tak teď jsem na vážkách, co dělat. Máte někdo zkušenosti s FLEXI a s výlukami v tomto pojištění? Vyplatí se vůbec mít investiční ŽP, když už investuji v investičním portfoliu, a to nemalou částku (500 korun)? Není tedy lepší mít čistou úrazovku? Je pravda, že ve Flexi nemám indexaci a že u ČP bych se časem kvůli indexaci na tuto částku stejně dostal. Ale je rozdíl mezi samostatnou úrazovkou a životním pojištěním. Onu výpověď smlouvy u ČP lze ještě ve výpovědní lhůtě odvolat, tak jsem teď na vážkách, jestli to udělat.

Euro včera, dnes a zítra 19/01/2012

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , , , , , , , , , ,
add a comment

Už delší dobu řeší Evropa, nebo aspoň Evropská unie, otázku stability eura a Evropské měnové unie, zvláště v souvislosti s Řeckem. Tato věc se bohužel dotýká a  bude dotýkat i České republiky. Pojďme se na to trochu podívat.

Jak známo, jednotná evropská měna vznikla v roce 1999. Tehdy šlo jen o „virtuální“ měnu, která vznikla na základě potřeb (nebo spíš vypočítavosti?) obchodníků a bankéřů, kteří si chtěli „usnadnit“ konverzi měn při obchodování. Netrvalo dlouho a státy, které založily společnou měnovou unii, se dohodly na tom, že se bude eurem platit i fyzicky. Do doby, než se počaly tisknout bankovky a razit mince, se přidalo i Řecko. Celé se to spustilo v roce 2002.
Teď tedy bylo výročí 10 let od počátku praktického používání eura. Výročí ale nikdo neoslavoval a důvody jsou jasné. Euroměna prochází krizí, způsobenou z velké části problémy, do kterých se dostalo Řecko, a které se EU snaží už třetí rok řešit. Je ovšem nasnadě, že duo Merkozy, které je původcem takovýchto postupů, nic nevyřeší a že se peníze do Řecka cpou zbytečně. To si ovšem Merkozy nepřipouštějí, protože jim nejde o aspekt ekonomický, ale „reprezentační“, chápou euro jako věc prestiže, a proto nelze připustit rozpad eurozóny, natož zánik společné měny.
Přitom by stačil obyčejný selský rozum, aby si spočetli některé věci. Řecku nepomůže, že se mu budou odpouštět dluhy. Už dlouho je přece jasné, že ty dluhy jsou tak obrovské, že je nemůžou nikdy splatit, a je jedno, jestli se odpustí třeba 50% dluhů – i to je v případě Řecka málo. Rovněž tak Řecku nepomůže nalívat do něho další a další peníze, jen pro vidinu udržení měnové jednoty. Měna euro jako taková nezanikne, to asi ne –  už do toho bylo investováno neskutečné množství času a hlavně financí. Měnová unie jako taková nejspíš taky vydrží. Měla by však mít mezi sebou jen státy, které „na to mají“.
A Řecko k nim rozhodně nepatří. Řecku nepomůže nic než padnout „na hubu“. Vystoupit z eurozóny a začít opět používat drachmu. Je to pád až na samé dno, ale dno je od toho, aby se od něho člověk odrazil – hlouběji už přece klesnout nejde. Neustálou snahou o udržení jakési prestiže Merkozy akorát prodlužují řeckou agónii. Nemocného nechtějí léčit, chtějí jen ulevit od bolesti, což ale nepomůže. Nehledě na to, že by to ulevilo i samotné euroměně.
Navíc se objevuje otázka, kde pořád brát peníze na udržení Řecka. Už se objevil i požadavek, aby přispěly i ty státy EU, které nejsou v měnové zóně. Tedy i ČR. Podle ekonoma Pavla Kohouta je ovšem požadovaných 90 miliard korun českých (v eurech ovšem jen pár miliard) v tom celoevropském celku jako kapka v moři, která rozhodně ničemu nepomůže, a naopak pro českou ekonomiku je to významná částka. Teď, když požadavek snížili na 50 mld Kč, je to ještě menší kapka, takže to už vůbec nepomůže. Tedy už by logicky bylo lepší nedat nic. Tím spíš, že vlastně nejde o pomoc Řecku. Peníze budou použity na záchranu cizích bank, které kdysi investovaly do řeckých dluhopisů. Nevím, jestli už se nějaké dluhy Řecku opravdu odepsaly, ale odpisem dluhů by přišly na hůl právě ty banky.

Nejčerstvější zprávy hovoří aspoň o jedné pozitivní věci. Je zde snaha některých vládních stran uspořádat o otázce vstupu do eurozóny a příspěvku na pomoc referendum. To je konečně první dobrý nápad! Jde jen o to, aby byl uskutečněn. Ačkoli institut referenda u nás existuje od roku 1920, byl dosud použit jen jednou, a obávám se, že ani taková významná věc, jako jestli se má v ČR platit eurem (což už jen tak změnit nepůjde), nebude nakonec rozhodnuta lidem. Proč by si politici nechali kecat do něčeho důležitého, co by nakonec mohlo dopadnout jinak, než chtějí oni, že.
Kritici referenda argumentují jeho finanční náročností. Zatím ale opravdu skoro za 100 let bylo jen jediné referendum, bylo to 9 let zpátky, a jednou za 10 let by to snad stát měl překousnout. Že se ztrácejí miliony, ba i miliardy korun, to už těm kritikům asi nevadí, a najednou budou argumentovat jednorázovým nákladem.

Doufám, že to referendum nakonec bude, že aspoň jednou se politici zachovají fér. Jak už jsem napsal, euro tady bude i v budoucnu, doufám ale, že bez nás. A že evropští politici taky vezmou rozum do hrsti. Z dlouhodobého hlediska jim nic jiného nebude zbývat.

Český rozhlas 2 je konečně slyšet i na severu Moravy 09/01/2012

Posted by mariof87 in Různé, Svět a společnost.
Tags: , , , ,
add a comment

Pozdě, ale přece se posluchači druhého okruhu Českého rozhlasu (stanice Praha) na severu Moravy konečně dočkali dobrého poslechu na VKV. V době, kdy každý poslouchá nejraději doma přes televizor nebo internet a kdy analog využívá jen u komerčních stanic nebo na cestách (a kdy se rozjíždí i pravé digitální vysílání rozhlasu), se konečně Český rozhlas uráčil udělat něco s příjmem stanice Praha na severu Moravy, konkrétně na Ostravsku, tedy v oblasti, kde leží třetí největší město v zemi. Počínaje třetím lednem t.r. se poslech rozšířil o frekvenci, která dříve patřila Vltavě.

Pro mě to přišlo opravdu až s křížkem po funuse. Doma poslouchám z televizoru nebo v počítači, ale bývala by se mi změna frekvencí hodila na začátku nikoli ledna tohoto roku, ale prosince minulého. To jsem byl v nemocnici a Prahu jsem prostě nenaladil. Bez šance. Hlavně že Radiožurnál jsem naladil snad 5x a Vltavu 3x.

Jen škoda, že to někoho nenapadlo dřív. Celou dobu jsou v Praze a na Praze (v městě a na stanici) všichni chytří, proč to nějakou chytrou hlavu nenapadlo? Musela vyrůst celá jedna generace dětí od pádu bolševika, aby se něco dalo do pohybu… Nevím, jestli to bylo opravdu z něčí pražské hlavy nebo zda rozhlas konečně vyslyšel stesky posluchačů, ale vnímám to jako pozitivní věc, jako vlaštovku, a snad ne ojedinělou. Zvláště pokud jde o ČRo 2, který před rokem prošel dost značnými změnami, které nebyly vždy ku prospěchu věci. Že by se blýsklo na lepší časy?

Bůh miluje hříšníka, ale hřích nenávidí 22/08/2011

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , ,
add a comment

Dodatek k mému článku https://mariof87.wordpress.com/2011/08/22/ohrozeny-druh-krestan

Jde sice o výňatek z článku Pravoslavné církve, ale je platný obecně v křesťanském náboženství. Uvádím některé nejzajímavější pasáže.

Prohlášení biskupů Pravoslavné církve v českých zemích k problematice homosexuálních svazků a k některým v současné době rozšířeným hříchům

Bible zaujímá k problému homosexuálních vztahů jednoznačný postoj: „Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost“ /3M 18, 22/. Sv. apoštol Pavel dále mluví o „hanebných vášních“ a také o tom, že: „Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoji zcestnost“. Apoštol nám dále připomíná, že Božího odsouzení se dostane také těm, kdo takovéto jednání schvalují /Ř 1, 18-32/. V listu ke Korintským se dokonce mluví o tom, že tito lidé nezdědí věčný život: „Nemylte se: Ani smilnící, ani modláři, ani cizoložníci, ani modloslužebníci ani zvrhlíci …nebudou mít účast v Božím Království“ /1 Kor 6, 9- 10/.

Biblické texty odmítající homosexualitu formovaly a spoluvytvářely křesťanskou morálku a kulturu a vzdělávaly mnoho generací. Popírání přímého smyslu slov sv. apoštola Pavla některými křesťany je v protikladu ke dvoutisícileté křesťanské tradici a v protikladu biblickým textům. Homosexuální vztahy jsou z pohledu Bible i z pohledu učení církve hříchem, který odděluje člověka od Boha. V současnosti jsme ale v této věci svědky u mnoha lidí přijetí postojů, které jsou ve zjevném protikladu k učení církve a jeví se také jako nezdravé a nebezpečné pro další vývoj rodiny a společnosti.

Bylo by však velkým omylem vybrat si z mnoha hříchů, kterým lidé dnes podléhají a které jsou velmi rozšířeny pouze jeden (například praktikování homosexuálních svazků) a nemluvit o mnoha dalších, které jsou dnes ve společnosti a dokonce někdy i v církvi pokládány za přijatelné.

Zde musíme mluvit o velmi rozšířeném sobectví a individualismu a nepamatování na Boha, zrovna tak jako o rozšířené praxi mimomanželských styků, manželské nevěře, rozvodech a o častých potratech, které nemají ani zdravotní a ani sociální odůvodnění. V současnosti tolerovaným, avšak závažným hříchem vedoucím k destrukci mezilidských vztahů, duševnímu a duchovnímu úpadku je mezi mladými lidmi rozšířené nemírné holdování alkoholu a návykovým látkám. Do popředí vystupuje také hřích konzumního způsobu života, vedoucí ve svých důsledcích k destrukci Božího stvoření.

Církev a křesťané nesmí odmítat pomoc lidem, rodinám a společenstvím, pokud jsou hříchem a hříchy postiženy. Nesmí se ale také přizpůsobovat situacím majícím svůj základ v mravním a etickém relativismu, nihilismu a úpadku a prohlašovat projevy nemoci za projevy zdraví, případně před věřícími z jakýchkoliv účelových a politických důvodů zakrývat skutečnost, že hřích a přetrvávání ve hříchu přivádí člověka a lidstvo na duchovní scestí a k zatracení.

Celý článek zde.

Ohrožený druh – křesťan 22/08/2011

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , , ,
8 komentářů

Mluvčí prezidenta Petr Hájek nedávno vyvolal poprask svým tvrzením, že dnes je nejohroženějším druhem běloch, heterosexuál a křesťan. Řekl to v souvislosti se svou kritikou toho, že pražský primátor převzal veřejnou záštitu nad akcí homosexuálů a leseb známou jako Prague Pride, tedy jakýsi pražský „pochod hrdosti“. Proti panu Hájkovi se okamžitě zvedla vlna nevole, cože si to dovoluje, a jak je netolerantní.

Neznám nějak dobře prezidentova mluvčího, ale tentokrát mi mluvil z duše. Rovněž je mi sympatické, že se za něho postavil i jeho šéf, prezident, který si to u mě trochu poopravil po nešťastném výroku o vyhazovu stávkujících. Pan Hájek se ohradil především proti tomu, že akci veřejně podpořil politik. Proč se do toho musela zamotat politika? A ptám se, proč se podporovala zrovna takováto akce? Proč se podporují akce, které jdou naprosto proti tradičním hodnotám a oslavují zvrácenost jako něco normálního? Kdy naposledy vůbec nějaký politik veřejně podpořil akci z opačného pólu – pochod pro život nebo pochod pro rodinu? Nebo jinou křesťanskou akci?

Dnešní svět křičí, že křesťané jsou netolerantní, ale je to naopak tento svět, který nechce nic slyšet o křesťanství a který tento směr spíše tiše trpí. Nedávný pochod „hrdosti“ to pěkně ukázal. Zatímco o akci homosexuálů bylo slyšet po celý týden a ještě i dřív, než začala, o tom, že by se někde někdy konala akce Hnutí pro život ČR, jsem neslyšel z médií už léta! Minulý týden proběhl Světový den mládeže ve Španělsku. Pokud o něm média vůbec přinesla zprávu, pak jen v souvislosti s protesty, které tato akce vyvolávala. Na nějakém místě se na šest dní shromáždí na dva miliony lidí, a média to vůbec nezajímá! A proč? Protože jde přece o křesťanskou akci, tak nač se tím zabývat…

Zpět k pochodu homosexuálů. Ten pochod byl vlastně jen vyvrcholením týdenní akce, během které, jak se vyjádřil jeden z pořadatelů v rozhlase, „si každý něco našel“. A to je právě na tom ďábelské. Během týdne totiž byly i různé koncerty, ale taky bohoslužba – v rámci akce! Která církev se uvolila k tomu, aby uspořádala bohoslužbu a veřejně tak tuto akci dokonce podpořila?! Doufám, že aspoň ne katolická![1] To už je úplně zvrácené.

Spoustu lidí nevěřících totiž ani nenapadne, že by na tom, že akci podporuje i církev, bylo něco špatného. Přesně podle slov, že si „každý něco najde“. Ale není to tak. Účastí na akci, ať už samotném pochodu nebo na nějaké doprovodné akci, přece dávám najevo svůj postoj a podporu.

Den před sobotními pražskými koncerty na závěr celé akce jsem byl na vystoupení kapely Charlie Straight – ne v Praze, ale u nás na Moravě.  Kdybych býval předem věděl, že o pouhý den později podpoří svou účastí taky Prague Pride, tak bych tam snad ani nešel. Nemohl bych tam jít s vědomím, že něco takového podporují.

Prague pride byla prezentace způsobu života, který není normální a správný. Kulturními akcemi a řečmi o toleranci se jen maskoval veřejný projev, přihlášení k tomuto způsobu života, vždyť už jen podle názvu akce jsou účastníci na svůj styl života hrdí. Pražský primas Duka se o akci správně vyjádřil, že „je zřetelné, že se nejedná o otázku práva menšiny na toleranci, ale o propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný“ a že “akce jako Prague Pride propagují uvolněný sexuální život a destabilizují společnost.“[2] Je to tak, nejde o projev názoru, ale o propagaci uvolněného sexuálního života.

„Hřích nenáviď, hříšníky miluj“, prohlásil kdysi svatý Augustin, učitel církve. Já si tato slova zvláště ve chvílích, kdy slyším o něčem takovém, vždy připomínám. Augustin to vyjádřil velice přesně. Jako křesťan neprotestuji proti homosexuálům jako takovým. Vždyť Bůh miluje každého, obětoval se za každého, i za homosexuála. I takoví lidé si zaslouží úctu jako osobnosti. Ovšem jen potud, pokud neprezentují veřejně svůj způsob života. Jestliže někdo jde proti obecným hodnotám a svým postojem znevažuje vše dobré a uvádí i druhé na bludnou cestu tím, že svůj způsob života označuje za správný, pak si mou úctu nezaslouží. Pak už křesťanovi zbývá jediné – modlitba a pokání. Neustále prosit za tento svět a neustále si připomínat výrok sv. Augustina.

[1] Tak údajně jde o akci českých bratří, viz http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=22056

 

[2] Zdroj: http://tisk.cirkev.cz/z-domova/reakce-arcibiskupa-duky-k-akci-prague-pride/

 

Postesk nad médii 22/08/2011

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , , , , , , , , ,
add a comment

Asi opravdu přestanu sledovat zprávy v televizi. Už loni jsem měl jedno takové období, ale pak mi to přece jen nedalo. Tentokrát už to ale asi opravdu vzdám. Nemůžu souhlasit s tím, jaké zprávy a jak se v médiích podávají. Nejen v televizi, ale obecně.

Příkladně nedávné dvě události, které měly co do činění s církví. O pražském pochodu „hrdosti“ média[1] informovala víc než dost, tuto akci nebylo možné přehlídnout nebo o ní nevědět. Tím spíš, že ji veřejně podpořil i pražský primátor. Ve stejnou dobu, kdy došlo k vyvrcholení celé akce, se na protest proti tomu uspořádal v Praze také pochod pro rodinu. To se do médií dostalo vlastně jen díky tomu, že to bylo v kontrastu s akcí homosexuálů a leseb. Jinak by to prošlo naprosto bez povšimnutí. I tak to ale byla spíš jen zmínka, přímo na kameru nenechali mluvit nikoho z účastněných, aby náhodou nemohl prezentovat a vysvětlit svůj postoj.

Druhá událost, už vyloženě církevní, byl právě skončený Světový den mládeže v Madridu. Toto setkání se ovšem do historie Světových dní zapíše přesahem politickým. Bohužel bylo uspořádáno v zemi, která, ač se to možná z pohledu středoevropana nezdá, prochází krizí a taky předvolebním bojem. Bojem, který si tuto událost vzal jako takové rukojmí. Spousta lidí protestovala proti této akci s tím, že si to Španělsko v současné době nemůže dovolit. A média toto převzala. Vlastně jenom toto. Nebýt protestů, ani by Světový den nejspíš vůbec nezaznamenala, přinejmenším jeho začátek.

Za celý týden se opravdu nikde neobjevila skoro žádná zmínka. Pokud někde přece jen, pak to bylo v hanlivém duchu. Když už novináři nechají na kameru promluvit protestující, proč se neobrátí taky na druhou stranu, na církev? Protože by se dozvěděli, že je to jinak. Že takováto církevní akce se organizuje nezávisle na státních rozpočtech vlád. Platí se z prostředků církve, účastníci si většinu nákladů hradí sami, pouze například u nás v ČR biskupství může (a taky nemusí) pro poutníky uvolnit nějaký příspěvek.

Dále: v Madridu bylo na 30 000 dobrovolníků. Lidí, kteří pomáhali s organizací ve svém volném čase a zadarmo. Tak jaképak náklady španělské vlády? A to, že setkání bylo ve Španělsku, tak o tom bylo rozhodnuto už před 3 lety v Sydney, kde papež vyhlásil Madrid jako příští město, ve kterém se Světový den mládeže bude konat. Ekonomická krize byla tehdy v zárodku, ale nikdo nemohl tehdy vědět, jak se dotkne Španělska.

Proč média, když řeknou A, nemůžou říct rovnou taky B? Proč si to musí člověk sám zjišťovat? Nehledě na to, že většinu lidí, kteří jsou mimo církev a nijak zvlášť se o ni nezajímají, ani nenapadne v zájmu objektivity dodatečně si zjišťovat, jestli média přinesla skutečně pravdivé informace a jestli měla objektivní pohled.

Dnes (neděle 21. srpna, pozn. aut.) jsem se schválně díval na zpravodajství jak na ČT, tak na Nově. Na ČT byla krátká informace o tom, že papež skončil svou návštěvu (ovšem bez obrazového doprovodu, který měli jen z vigilie), až pět minut před koncem Událostí. Stavba pražského okruhu měla pro Českou televizi asi mnohem větší informační hodnotu než hlava církve a dva miliony účastníků Světového dne. Doufal jsem, že aspoň Nova bude lepší, ale v přehledu hlavních zpráv papež nebyl zmíněn vůbec, a po nějakých 10-15 minutách už jsem se dál nedíval. Ztráta času.

Předtím, než jsem začal psát tento článek, jsem se mrknul ještě na zpravodajství internetových deníků k návštěvě papeže. Idnes jako poslední informaci uvádí jeden odstaveček o proběhlé mši, ale o samotném odletu papeže už nic. Novinky.cz pak jako poslední mají informaci o tom, že při vigilii pršelo a vítr sebral papežovi pileolus.

Vždycky jsem si myslel, že Česká televize je serióznější než privátní televize a že tedy i její zpravodajství bude vyváženější. Teď je mi už definitivně jasné, že tomu tak není. Od zítřka si raději místo Událostí budu pouštět Toulky českou minulostí. To mě zabaví aspoň na tři roky, a pak se zas něco najde. Jenom ne televize!

[1] Poznámka – pokud nezmíním jinak, pak médii v případě televizního zpravodajství mám na mysli Českou televizi

Velký pátek vs. Velikonoční pondělí 22/04/2011

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , , , , , , , , ,
add a comment

Dnes máme Velký Pátek, jeden z nejvýznamnějších dnů pro křesťany. Loni v tento den jsem byl na dovolené v Praze. Protože jsem neměl přístup k internetu (a nechtělo se mi platit v ikavárně), pustil jsem si aspoň přes mobil ČRo 1 – Radiožurnál, abych věděl, co je nového ve světě. Zrovna jako téma dne měli Velký pátek – jestli má být uznaný státním svátkem nebo ne. Názory byly různé. Já jsem svůj prostřednictvím sms taky sdělil. Ve 150 znacích jsem naznačil, že bych spíš vyměnil pátek s pondělím, tedy že by státní svátek místo v pondělí byl na Velký pátek. Do sms se ještě vešla poznámka, že pro křesťany je důležitější ten Velký pátek než velikonoční pondělí.

Uplynulo pár minut a někdo mi volal. Volala moderátorka z Radiožurnálu, že by moc stáli o to, abych svůj text blíže vysvětlil naživo. Na závěr totiž volají i vybraným posluchačům, kteří mluví do vysílání. Jenže jsem nevěděl, co přesně budu dělat v 12.35 hod, takže jsem to odmítl. Pak se ukázalo, že jsem to klidně mohl vzít, ale už bylo pozdě. O svůj důvod se tedy podělím aspoň teď, o rok později, tímto způsobem.

Věc se má tak, že velikonoční pondělí je z křesťanského hlediska stejné jako velikonoční úterý, středa, čtvrtek, pátek i sobota. Celý první týden velikonoc, od neděle do neděle, je v církvi ten nejslavnostnější a nejradostnější, a všechny všední dny v tom týdnu jsou si postaveny na roveň. Není tedy důvod, aby zrovna v pondělí byl státní svátek. V tento den rozhodně není kvůli náboženským důvodům, spíš kvůli tomu, že většina lidí vidí ve velikonocích jen nějaké svátky jara a pomlázku, a kdyby pondělí bylo pracovním dnem, těžko by se realizoval šmigrust a koleda. Takhle je to vyřešeno.

Z křesťanského hlediska je tedy významnější Velký pátek, den umučení Krista. Jak by bylo dobré tento den spíše strávit v tichosti a usebrání než pracovními starostmi! Zvlášť těžké to v tento den půstu musí být třeba pro věřící prodavačku v řeznictví, která prodává maso 😀

Je bohužel jasné, že současný stav s Velkým pátkem se v nejbližší době nezmění. A ještě bláhovější je očekávat, že by dokonce došlo k výměně s velikonočním pondělím. Politici totiž takové články na internetu asi nečtou.

Zamyšlení nad vysíláním Českého rozhlasu 2 20/03/2011

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , , ,
add a comment

Po několika týdnech mi to nedá, abych se ještě jednou nevyjádřil ke změnám na druhém okruhu Českého rozhlasu. Zítra beru počítač na reklamaci, tak kdoví, kdy se zas dostanu k internetu. Je třeba toho využít.

Proběhly údajně dva průzkumy zadané Českým rozhlasem, ze kterých je jasně patrná převaha pozitivních ohlasů na nové schéma vysílání ČRo 2. Drtivé většině lidí se současná podoba stanice Praha líbí. A tak není moc důvodů ke změnám.

Abych byl pokud možno co nejvíc objektivní, začnu tentokrát taky chválou. Minule jsem si posteskl, že z vysílání zmizeli nedělní externí hosté Dobrého jitra. A hle – minulou neděli se objevil ve vysílání František Novotný. Přitom byl avízován jak v tisku, tak v programu na webu. Pro většinu lidí to ale bylo příjemné překvapení, asi málokoho napadlo podívat se předem do programu. Z tohoto hlediska musím uznat mírné zlepšení ze strany rozhlasu.

Včera jsem si ke snídani pustil Meteor. Nemělo to chybu, dozvěděl jsem se spoustu informací a zajímavostí o spánku a hlavně – kromě instrumentálních předělů mezi jednotlivými kapitolami tématu zde nebyla žádná hudba (aspoň v té části, kterou jsem slyšel, což byla asi polovina). Přitom jde téměř o hodinový pořad. Takže jak je vidět, posluchač dokáže udržet svou pozornost na mluvené slovo a nepotřebuje po několika minutách slyšet stejně dlouhou písničku.

Navíc jde o pořad předtočený, nekontaktní, což je opět jen dobře. Ukazuje to, že takovéto pořady mají smysl.

Rovněž se mi líbí nedělní rozhlasový cyklus Hříchy pro posluchače rozhlasu. Otázka je, co přijde po něm.

 

Tolik pozitiva. A teď negativa.

1) Po poslechu Meteoru jsem nechal rádio zapnuté. Aj, chyba! V 9 hodin se totiž ozvala paskvilní znělka ČESKÝ ROZHLAS DVOJKÁÁÁ! A bylo po zážitku z poslechu. Jednak kvůli znělce samotné, jednak proto, že mi to připomnělo, že už vlastně neposlouchám stanici PRAHA, ale DVOJKA. Zlovůle pana Ostrého a spol. (není přece možné, aby v tom jel sám a všechno mu procházelo) pokračuje dál, bezohledně zničil název stanice starší než je on sám. Že je to jeho zlovůle, naznačuje fakt, že stanice Radiožurnál ani Vltava se jaksi nepřejmenovaly. Nemáme JEDNIČKU, ani TROJKU, ani třeba desítku. Jak tedy můžeme mít samotnou DVOJKU? Ano, ve většině států platí u veřejnoprávních televizí názvy podle číslování kanálů. A třeba Poláci mají i rozhlasovou jedničku, dvojku, trojku. Ale my máme vlastní názvy, tak proč je nepoužívat?

2) Obrovským zklamáním je pro mne pořad, který každý víkend uvádí Mistr Karel Gott. Měl tak masivní propagaci předtím, než se začal vysílat, že to zaujalo i mne. Ale stačilo mi první vydání, abych zjistil, že není o co stát. Pořad se vysílá doposud, ale kdyby jen jednou týdně, on se ještě opakuje i v neděli, a to dokonce v lepším čase, který by mohl vyplnit jiný pořad! Vážím si K. Gotta, ale toto nebyl dobrý nápad, a příliš časté uvádění může naopak Mistra znechutit. Přesto pan Ostrý tvrdošíjně trvá na tom, že repríza je potřebná.

3) K vysílání pro děti. Pan Ostrý obhajuje změny ve vysílání pro děti tím, že u druhého programu rozhlasu klesá poslechovost mládeže. Ptám se, čím je chce šéfredaktor získat zpět? Vysíláním Písniček od srdce nebo dechovky v poměrně atraktivním podvečerním čase? Určitě ne. Děti si raději pustí v televizi Želvy Ninja nebo Simpsonovy, a až bude venku déle světlo, budou venku. Pochybuji, že by denně čekaly na Domino. Nehledě na to, že se vysílá v době, kdy se sice řekněme rodina schází k večeři, ale co si k ní pustí? Televizní zprávy. Neznám rodinu, která by u večeře soustředěně poslouchala Domino.

Přiznejme si tedy, že rozhlas svůj boj o dětského posluchače prohrává. I nedělní pohádce v rozhlase konkuruje ta televizní. Možná by řešením mohl být vznik nové stanice, zaměřené na dětského posluchače. Něco podobného má Slovenský rozhlas. Ačkoli je slovenský rozhlas v krizi, má stanici zaměřenou na dětského posluchače – jmenuje se Junior. Vysílá pohádky, četbu na pokračování, ale i hudební pořady. Možná tudy vede cesta. Pro teenagery už tu máme radio Wave, ale pro ty mladší nic speciálního.

4) největší bolístka – hudba. Výběr hudby se nikterak nezlepšil. Na koho stanice Praha cílí svou hudbou? Abych odpověděl, dovolím si vzít jako příklad sebe. Je mi 32 let. Komerčním rádiím jsem dávno odvykl, neposlouchám je vůbec. Poslouchám veřejnoprávní rozhlas. V dnešní době možností internetu nejen ten český, ale i slovenský nebo o vánocích polský. Poslouchám většinou cíleně, tj. zapínám rádio pro konkrétní pořad a ne jen tak, jako vycpávku do ucha. Nejraději poslouchám Vltavu  nebo slovenský Devín. Mám rád pořady s duchovní tématikou nebo slovesné – rozhlasové hry, četby na pokračování apod. Pro určité pořady si odskočím i jinam, hlavně na Prahu.

Jsem celkem výjimka, co? Takovému člověku je těžko nějak vyhovět, řeknete si asi. Je to pravda a není to pravda. Je jasné, že od Prahy nečekám, že bude pouštět vážnou hudbu. Té máme dost i jinde. Taky poslouchám i „normální“ hudbu, mám doma spoustu CD hudebních interpretů, domácích i zahraničních. Není tedy těžké trefit se mi do noty, snesu toho spoustu. Co mi vadí, jsou hlavně odrhovačky, v jakémkoli směru. O vánocích nezpívám ani Narodil se Kristus Pán (odrhovačka). Proto mi vadí i neustále protáčení Karel Gott, Petr Muk, Zagorová, David apod. Víte, při poslechu čeho bych si řekl „tak tohle je opravdu dobré rádio“?

Třeba kdybych slyšel z rádia píseň Holubí dům, ale nikoli v podání Jiřího Schelingera, ale jeho syna Milana. Originál je sice vždy originál, ale verze jeho syna se mimořádně povedla, a je podle mne lepší než originál. Jenže to skoro nikdo nezná, každé rádio totiž pustí jen Jiřího Schelingera. Sám bych to neznal, ale mám tenhle kousek na jednom kompilačním CD. Když se tak dívám na svoji diskotéku, tak třeba jsem už dlouho (pokud vůbec kdy) neslyšel v rádiu zpívat třeba Robo Grigorova. To byly příklady z domácí provenience, když už tedy Jaromír Ostrý chce mít 75% hudby české. Což je další věc, je to podle mne moc. Ano, jsme v České republice, posloucháme Český rozhlas, ale všeho moc škodí. Podstatná je rovnováha. Příklady ze zahraniční hudby mě momentálně nenapadají, je čas článek ukončit, ať je vůbec k přečtení. Přece jen ale ještě věnuji odstavec dalšímu bodu.

5) Mluvené slovo. Mám tím na mysli různé rozhlasové hry, četby na pokračování apod. Jsou sice zachovány pohádky a hry pro mládež o víkendu po obědě. Ale jaksi, kromě momentálního nedělního detektivního cyklu, postrádám další rozhlasové hry. Je otázka, co přijde po detektivkách. Snad zůstane aspoň ten nedělní večer zachován pro dramatickou tvorbu. A četba na pokračování zmizela docela. Je jasné, že co se někdy natočilo, musí se jednou taky odvysílat. Tedy i memoáry. Upnout se ale výhradně na ně?  To není nejlepší nápad.

 

Za pár dní to budou dva měsíce od začátku neblahých změn. I když se historie neopakuje, moc bych si přál, abychom se tentokrát dočkali zpáteční změny. Nebo aspoň ze strany zodpovědných snahy o férovost, o komunikaci a vzájemné naslouchání. Otázka je, jestli jsou toho někteří lidé ještě schopni. Velmi by mě třeba zajímalo, jestli ti, kteří stvořili současnou podobu stanice Praha, tuto stanici vůbec sami poslouchají?  Jestli si každý večer přes týden naladí četbu memoárů? Jestli poslouchají Mistra Karla? Jestli vědí, co tak obhajují? To jsou otázky na závěr, co?

Nevítané změny na Českém rozhlase 2 01/03/2011

Posted by mariof87 in Svět a společnost.
Tags: , , , ,
6 komentářů

Každá změna je k horšímu, říká se. Snad to není tak úplně pravda. Ovšem v případě změn, kterými prošel druhý program Českého rozhlasu, tedy stanice, která se desítky let nazývala Praha, to platí ne dvojnásobně, ale aspoň desateronásobně.

Vše začalo příchodem šéfredaktora stanice Jaromíra Ostrého. Ten dříve šéfoval v Brně, kde odvedl snad i dobrou práci. V Praze, a na Praze, ale tropí víc škody než užitku. Už změna názvu stanice, byť zatím není oficiální, vyvolala prudké reakce posluchačů. Dnešní Dvojka se názvu Praha nemůže zdaleka rovnat, a hlavně – pod pojmem dvojka si většina lidí vybaví spíš ČT 2.

Na webu Českého rozhlasu se rozpoutala vášnivá a ostrá diskuze nespokojených posluchačů. Nebudu zde opakovat mnohé výhrady, které už napsali ostatní a se kterými povětšinou souhlasím. Spíše se zmíním o tom, co jako nejbolestnější vnímám já a na co překvapivě nebyly téměř žádné reakce v diskuzi.

A tím je zmizení nedělních a svátečních Dobrých jiter, resp. toho formátu, kde byl ve studiu jeden externí host a měl na starosti celé vysílání. Komu vadili pánové Větvička, Novotný, Křesťan, Fousek, či paní Filipovská? Pamatuji doby, kdy tyto a ještě i jiné osobnosti připravovaly každé nedělní Dobré jitro. Pak přišla doba, kdy jednou za měsíc připravovali vysílání moderátoři ve studiu. Budiž, to se dalo snést. Pak už to ale začalo být čím dál častější, až někdy zjara 2010 externí hosté téměř vymizeli, jejich vysílání by se dala spočítat na prstech rukou.

Je pravda, že většinou si moderátoři stanice pozvali do studia nějaké zajímavé hosty, někdy naživo, někdy pouštěli ze záznamu. Ale zavést tento princip jako trvalé pravidlo a šmahem zrušit všechny, jejichž hlasy jsme poslouchali rádi a kteří měli vždy co říct, je vůči posluchačům dost nefér. To je málo rozhovorů s osobnostmi přes týden? To nemohli aspoň tu neděli ponechat jako něco svátečního?

Pokud už rozhlas usiluje o tříhodinový blok rozhovoru s jedním člověkem nebo nějakou dvojicí, navrhuji udělat to jinak. Na Vltavě dříve býval, a to právě v neděli, pořad Setkávání, který měl podobný princip jako nedělní Dobré jitro s hostem ve studiu. Akorát nebyl naživo. Oproti Praze měl ale výhodu, že byl sice kratší, ale nerušený velkým množstvím hudby. Setkávání však bylo zrušeno (nejspíš proto, aby nedocházelo k duplicitě s Dobrým jitrem na ČRo 2) a místo něj je komorní koncert.

Navrhuji tedy, aby bylo nějaké to Setkávání znovu zavedeno, v delším formátu, klidně třeba 2 hodiny, s malým množstvím hudby a s vysíláním na ČRo 3. Tím by bylo umožněno navrátit hosty do tříhodinového Dobrého jitra, ať už se bude tento blok jmenovat jakkoli.

 

Osobně však nevěřím, že by k návratu nedělních Dobrých jiter ještě kdy došlo. Je to smutné, že (z)vůle jednotlivců dokáže natropit tolik škody, a hlavně že neposlouchají přání těch, kdo je vlastně platí, tedy koncesionářů. Vždyť právě pro ty se vysílá, ti by měli určovat obsah a formu vysílání! Nebo se pletu?

Dnes je tomu přesně měsíc od zavedení změn, a ze strany rozhlasu žádná snaha o zlepšení a téměř žádná komunikace. Z míst nejvyšších dokonce vůbec žádná. Jak dlouho tohle ještě bude trvat?

Nářky jsou marné. Další slova už by byla zbytečná.